10 let Českého klubu chovatelů agapornisů

Deset let je v historickém měřítku nepatrný časový úsek. Z pohledu klubu se za uplynulou dekádu odehrálo velké množství změn, akcí a setkání. Co vedlo k založení klubu, jaký byl jeho vývoj a jaké má plány do budoucna? Pojďme se podívat na život v CZAC ...

Založení

Český klub chovatelů agapornisů byl oficiálně založen 26. 10. 2008 Ustavující členskou schůzí konanou v Újezdě u Brna. Toť oficiálně. Přípravy však probíhaly několik měsíců předem. Poslední roky před založením klubu byly ve znamení velkého množství agapornisů, nedefinovatelných mezidruhových kříženců a kombinací mutací. Tyto faktory se podílely i na postupné snižování velikosti agapornisů a celkové degradaci chovu. Pro mnohé jediným smyslem chovu byl chov pro výkup. Na jaře 2008 proběhla mailová komunikace v souvislosti s webem o agapornisech a doplnění přehledů galerie mutací. Při této příležitosti byla nastolena myšlenka, zda by se nezaložil klub ... Slovo dalo slovo a v létě 2008 se v Brně pod pergolou u Miloslava Blažka sešli spolu s ním ještě Václav Blažek, Jiří Kornel a Petr Vopálka. Proběhla diskuze o smyslu klubu a následně začal být zjišťován zájem mezi chovateli. Zájem byl, a tak mohlo být stanoveno výše uvedené datum Ustavující schůze ...

Klub byl zakládán při Českém svazu chovatelů (ČSCH). Sice nás tenkrát někteří od tohoto kroku zrazovali, ale jinou alternativu jsme v té době neviděli. A přišel první náraz. ČSCH absolutně nečinný, nebyl schopen dodat ani registrační list, za to po několika měsících přišla složenka na výběr členských poplatků. Ani opakované žádosti o dodání zakládajících dokumentů nebyly vyslyšeny, za to složenky vesele chodily dál. Blížila se první klubová výstava a tak jsme oslovili chovatelské časopisy s žádostí o prezentaci naší první výstavy agapornisů. Komerční redakce neměli sebemenší problém s prezentací, jen časopis Chovatel poslal jakýsi ceník. To bylo poslední kapkou. Smysl spolupráce kdy jedna strana jen posílá složenky nebo ceníky se hodně rychle vytrácel. Komerční periodika měla zájem klub v jeho začátcích podpořit, ČSCH měl zájem jen tahat peníze z členů. V té době vyšel v Nové Exotě (č. 6/2009) článek L. Žohy na téma „Budoucnost organizovaného chovatelství“. Neváhali jsme a ozvali se s dotazem jak to myslí, zda chápeme správně, že členem Klubu přátel exotického ptactva (KPEP) by mohly nově být i právnické osoby? Letní setkání po burze v Kladně nám zodpovědělo všechny otázky, KPEP změnil Stanovy a náš klub přešel pod jeho křídla. Hektický začátek jsme měli za sebou. KPEP plní to, co jsme si všichni mysleli, že by měl dělat ČSCH – podporovat chovatelství a jeho jednotlivé složky. Je na místě KPEPu v tomto článku významně poděkovat, jelikož díky němu náš klub nemusí řešit celou řadu základních dokumentů, různé řády apod. KPEP své právnické členy a jejich činnost každoročně (nejen) finančně podporuje, za ta léta by to byla po nasčítání již zajímavá částka. Díky tomu klub může rozvíjet svou činnost a to nejen v podobě klubové výstavy, ale i různých propagačních materiálů, které pak rozšiřuje mezi obecnou i chovatelskou veřejnost. Každý rok se naši členi a zástupci KPEPu vzájemně účastní akcí, od schůzí, přes zájezdy až po výstavy. Prostředky a energii, kterou KPEP každoročně vkládá do podpory činnosti, jsou výraznou investicí do chovatelství u nás a i díky tomu se agapornisové dostali na dnešní úroveň. Děkujeme za dlouhodobou spolupráci a věříme, že i v dalších letech se bude rozvíjet k oboustranné spokojenosti.

 

 

 

 

 

 

 

Klubová činnost

V průběhu roku probíhá neustálý přenos informací. Na internetu je zřízena interní klubová diskuze, kterou členská základna využívá ke komunikaci mezi sebou, využívá se pro organizování klubových akcí, sdílení informací apod. Dále je k dispozici např. formulář pro automatické rozeslání inzerátů, který po vyplnění rozešle text nabídky/poptávky všem členům klubu do e-mailových schránek.

Základem činnosti klubu jsou jeho dvě schůze. První, zpravidla Výroční se většinou koná v březnu. Naši členi jsou z různých koutů Česko – Slovenska, proto když už se sejdeme, tak aby to nebylo pouze na otočku, bývá schůze dvoudenní. Prostor pro probrání různých témat je tak zajištěn a schůze není pouze přehled oficiálního programu. Letos (2018) jsme zvládli i dvě přednášky – o Mutacích agapornisů a o Mezinárodním názvosloví mutací. Druhá schůze (členská) se koná při příležitosti pořádání klubové výstavy v pátek odpoledne v době, kdy posuzovatel hodnotí vystavené agapornise. Tím je zaručen klid pro jeho práci i program pro čekající členy.

Nejdůležitějšími akcemi jsou však výstavy. Výstavy prezentují nejen činnost klubu, ale hlavně jsou zrcadlem pro chovatele, kteří se tak dozví jak si jejich agapornisové stojí ve srovnání s dalšími. Klubová výstava je vrcholem činnosti a na její historii i současnost se podíváme ve vlastním odstavci. Ve spolupráci s KPEPem se klub pravidelně účastní propagační výstavy exotického ptactva v pražské Botanické zahradě UK. Termín od poloviny srpna do začátku září je tak pro nás pomyslným začátkem výstav. Následuje BVA Masters v Belgii. Zde bývá k vidění kolem 2 500 agapornisů a uspět na BVA Masters je mnohem více, než vyhrát Mistrovství světa C.O.M. Obrovská konkurence specialistů na agapornise z celé Evropy a dalších států. Koncem října se pak koná Exotika v Lysé nad Labem, které se pravidelně účastníme od roku 2009, kdy jsme zde měli stánek. V soutěžní části byli agapornisové řazeni do kategorie malých papoušků a soutěžili tak spolu s aymarama, papoušíčkama a dalšími druhy. Každým rokem se expozice klubu zvětšovala a od roku 2016 klub výrazně rozšířil aktivitu, kdy v rámci Exotiky obstarává soutěžní část v podobě Polabského derby agapornisů. Součástí je stánek s prodejní i propagační částí. Po celou dobu výstavy jsou členové našeho klubu návštěvníkům k dispozici. Klub se prezentoval v letech 2009 a 2018 i na Exotě Olomouc, kde měl též svůj stánek. Ostatní ročníky účast na výstavě svým členům doporučoval, ale aktivně se jí jako celek neúčastnil.

 

 

 

 

 

 

 

V rámci ohlédnutí za činností klubu si své připomenutí zaslouží i skupina PS Agapornis. Tato skupina pro chovatele přírodně zbarvených druhů agapornisů byla klubem od KPEPu převzata v létě 2011. Dobrý úmysl pro evidenci chovů čistě přírodních agapornisů bez vlivu mutací se však ukázal jako těžko realizovatelný a skupina neplnila své poslání (chovy bez mutací, hlášení odchovů pro výměny, nízký počet chovatelů apod.), proto byla začátkem července 2015 její činnost pod hlavičkou našeho klubu ukončena.

Prezentační a propagační činnost klubu plní nejen výstavy, ale hlavně průběžný kontakt s chovatelským prostředím. Není to jen o schůzích, výstavách, seminářích. V průběhu roku vyřídíme desítky mailů a telefonátů od zájemců o chov ohledně základních i vysoce odborných otázek co se chovu i mutací u agapornisů týče. Problematika chovu mutací a jejich kombinací patří ke stěžejním klubovým tématům, vlastně kvůli nedefinovatelnosti mutací u agapornisů a zhoršování se tohoto stavu byl klub i zakládán. Od počátku jsme převzali zahraniční systém mezinárodního názvosloví mutací agapornisů, který využíváme všude a snažíme se jej vysvětlit v článcích. K těmto tématům jsme napsali desítky článků, které vyšly v chovatelských časopisech. Téma správného určení názvů mutací a jejich definovatelnosti je základem klubových výstav a pozvednutí kvality chovaných agapornisů. Je pravdou, že zejména zpočátku se mnozí tvářili ve smyslu „Co si to vymýšlíte, odjakživa je to žlutý agapornis a ne pastel zelený“ ... Naráželi jsme na zažité struktury a neochotu se učit novým věcem. Mnoha chovatelům jsme vytrvalým kritickým přístupem k prodejním názvům, jako jsou například silver violet bělolící, golden cherry apod., nebyli po chuti právě proto, že jsme představovali prvky, které jsou logické a „zažité“ názvy zcela ignorují. Časem se však ukázalo a to díky vytrvalé činnosti při vysvětlování, využívání systému na klubových výstavách a později i na Exotice, že ledy začínají tát. Především mladší generace chovatelů, která se na začátku chovu velmi těžko orientovala v zažitém označování, tento systém rychle přijala a začala se velmi dobře orientovat v mutacích. Před lety nemyslitelné. Navíc se zvyšujícím se počtem chovatelů využívající mezinárodní systém názvosloví mutací toto začalo být tzv. „in“ a na inzercích se tyto názvy začaly pomalu objevovat i z toho důvodu, že vypadají dobře, moderně, značí, že chovatel má snahu se orientovat a posouvat se dopředu. V úsilí však nadále pokračujeme, jelikož i mutace mají svůj vývoj a poznatky se postupně zpřesňují. Nejsme však v pozici chovatelů andulek nebo papoušíčků, kde nyní mají často obrovské problémy určit „co je co“ a neshodnou se na názvu a kombinaci ani dlouholetí chovatelé či posuzovatelé daného druhu ptáků.

Klubová činnost je rozsáhlá a pro aktuální dění je nejlepší sledovat naše klubové stránky, které jsou pravidelně aktualizovány a informují o aktuální klubové činnosti. Stránky prochází též svým vývojem, od založení klubu v roce 2008 byla v roce 2018 k příležitosti výročí zveřejněna již jejich 3. zmodernizovaná verze. Nově je možné od poloviny roku 2018 se s členy klubu potkat na ptačích burzách v Kroměříži a Nitře, kde má klub svůj koutek a členové možnost nabídnout k prodeji agapornise ze svých chovů.

 

 

 

 

 

 

 

Klubové výstavy

Klub bez své vlastní klubové výstavy prakticky není klubem. Klubová výstava je nejen výkladní skříní činnosti, ale především setkání chovatelů stejného zájmu, kteří v průběhu věnují svůj čas agapornisům. První výstava se konala 5. 9. 2009 a spolu s druhým ročníkem (18. 9. 2010) byly tyto pouze jednodenní. Od třetího ročníku až po dnešní dobu je výstava rozložena do dvou dnů, kdy první den je věnován její organizaci a druhý den je otevřena pro veřejnost. Tato změna odbourala časový shon a dala prostor vystavovatelům, chovatelům i návštěvníkům. Do roku 2015 hostil všech sedm ročníků Celostátních výstav agapornisů Chovatelský areál v Újezdě u Brna. Už v té době bylo uvažováno o přesunu výstavy do jiných prostor, které budou blíže k Brnu a vše by bylo na jednom místě (ubytování, výstavní prostory, restaurace ...). Tyto úvahy byly časově zamýšleny až pro rok 2017, nicméně s ohledem na příjezd Dirka Van den Abeeleho a Dominiqua Veeckmanse při příležitosti 8. Celostátní výstavy agapornisů (30. 9. – 1. 10. 2016) byl přesun uspíšen a tak je od roku 2016 dějištěm konání Celostátních výstav agapornisů areál penzionu Colatransport v Brně. Podíváme-li se na uplynulých devět ročníků z pohledu čísel, tak celkem bylo ve výstavní části (agapornisové v propagační a prodejní části nejsou započítáni) vystaveno 1 341 agapornisů. Nejvíce jich bylo v roce 2015 (213 agapornisů) a 2016 (198 agapornisů). Z vystavených druhů jsou v souhrnu všech ročníků nejvíce zastoupeni agapornisové fischeri (620 agap., tj. 46,2 %), následováni agapornisy růžohrdlými (337 agap., tj. 25,1 %) a agapornisy škraboškovými (158 agap., tj. 11,8 %). Z toho vyplývá, že počet agapornisů fischeri v posledních ročnících klesal a naopak počet agapornisů růžohrdlých rostl. Při minulém ročníku (2017) již bylo vystaveno více agapornisů růžohrdlých, než fischeri. Pokud si vezmeme absolutní stupně vítězů, agapornisovi na prvním místě přiřadíme 3 body, na druhém dva body a na třetím jeden bod, tak v dlouhodobém měřítku se nejčastěji umisťují agapornisové růžohrdlí (29 bodů v součtu), s velkým odstupem následují agapornisové fischeri (10 bodů v součtu) a agapornisové etiopští (7 bodů v součtu). Agapornis růžohrdlý vyhrál klubovou výstavu 7x, po jednom vítězství zaznamenali agapornis škraboškový a fischeri. Jednoznačně vyplývá, že ač jsou agapornisové fischeri nejčastěji chovanými agapornisy u nás, tak jejich kvalita ve srovnání s jinými druhy je nedostačující. Data z klubové výstavy roku 2018 v době jejich shromažďování ještě nebyla k dispozici, ale jedno je jisté, padl klubový rekord, kdy vystaveno bylo 240 agapornisů!

V našich podmínkách není posuzování agapornisů „zvykem“. Ze zkušenosti bohužel víme, že řada posuzovatelů není schopna kolikrát určit ani základní poznávací znaky jednotlivých druhů a primárních mutací, natož jejich kombinací. Výsledky takového posuzování jsou tragické – chovatelé se snaží celý rok chovat agapornise za určitým cílem a najednou posuzovatel je na výstavě tzv. shodí z neznalosti. Akorát to odrazuje od vystavování. Naštěstí zde máme Reného Poštulku. Mnozí jej znají jako chovatele korel a úspěšného vystavovatele (nejen) z Mistrovství světa. Od první klubové výstavy až po současnost se podílel na posuzování všech ročníků, vidí vývoj jakým se agapornisové ubírají nejen u nás, ale i v zahraničí. Před lety s námi byl na BVA Masters, další přehled každoročně získává na Mistrovství světa C.O.M. Zkrátka neustále je v obraze a je to největší odborník na posuzování agapornisů u nás. Díky němu a objektivnímu hodnocení se chovy agapornisů mohou každoročně posouvat dopředu. I v segmentu posuzování se snažíme být činní, dávali jsme dohromady 20 obecných i odbornějších otázek pro adepty na nové posuzovatele a dále ve spolupráci s Exotou Olomouc zajistili posuzovatele s BVA licencí na Exotu.

Spolupráce se zahraničím

Oblast, která neustále posouvá klub a chovy agapornisů dopředu. Spolupráce spočívá jak v přísunu a dovozu nových mutací a kvalitních agapornisů, tak v přenosu informací. V roce 2008, kdy jsme klub zakládali, oslovili jsme největší světovou kapacitu na chov agapornisů – Dirka Van den Abeeleho, s informací, že i v naší zemi se chceme agapornisům věnovat na jiné úrovni, než je chov pro výkup. Odezva od něj byla velmi kladná a nabídl svoji pomoc při řešení různých otázek. Následně jsme se v roce 2010 poprvé vydali na dříve zmíněně BVA Masters. Zde jsme plně pochopili, jak špatně na tom chovy agapornisů u nás jsou. Přijetí bylo dobré, ač náhled na naší zemi jako na „skoro exotiku“ přetrvával. V průběhu let jsme na BVA Masters jezdili pravidelně, v letech 2010 – 2013 byly pořádány společné zájezdy, v dalších ročnících se pak cesty uskutečňovaly individuálně. Součástí pobytů byly jak návštěvy chovatelů, tak různých míst a měst (ZOO Antverpy, Waterloo, Bruggy, Gent,, Brusel ...). V roce 2015 byly na výstavě poprvé prezentováni i agapornisové z České republiky. Za ty roky jsme se seznámili se spoustou špičkových chovatelů agapornisů a u nás v chovech jsou desítky agapornisů z jejich linií. Klub byl prezentován i v zahraničních časopisech v Belgii a Polsku. V roce 2015 byla též podepsána smlouva o spolupráci s polským klubem chovatelů exotického ptactva PZHKiPE.

 

 

 

 

 

 

 

Členství

Na začátku při založení klubu nás bylo 12 členů. Postupem času členi přibývali, ale na výstavách a v rámci klubu se potkávali prakticky stále stejní chovatelé. Čím to, když počet členů rostl? Mnohým stačilo poslat přihlášku, spokojili se se statusem, že jsou členy klubu a tím jejich aktivita utichla. Na rozdíl od jiných klubů a organizací jsme však v roce 2013 přistoupili k razantnímu kroku a změnili klubové stanovy tak, aby již podmínky vstupu do klubu ztížili registraci chovatelů, kterým jde pouze o status být spojován s klubem.

V jednu dobu jsme slýchávali: „Chovatelů agapornisů jsou tisíce a vás je dvacet, podívejte se, jak velké mají základny jiné kluby“... Nikdo ale nedodal, kolik členů z těch velkých členských základen je aktivních. Není těžké si to zjistit, stačí se podívat na katalogy z různých klubových výstav. Proč si pak držet v klubu členy, kteří neplní základní povinnosti, ničeho se neúčastní, některé nikdo nikdy neviděl? Jediný důvod je, že vypadá lépe, když mohu prezentovat jak velký počet chovatelů je členem dané organizace. My jsme si nalili čistého vína, dlouhodobě neaktivní chovatelé byli odejiti, nastavili se základní podmínky pro vstup do klubu, které vyžadují základní činnost, ne jen podání přihlášky, a světe div se, ono to funguje: Počet členů klubu pozvolna roste a jedná se tedy o počet aktivních členů, ne o tzv. „mrtvé duše“.

 

 

 

 

 

 

 

Jak se stát členem klubu

Máme zde mnoho chovatelů agapornisů, kteří se v rámci svých chovů snaží posouvat dopředu, nechovat mezidruhové křížence apod. Setkáváme se s reakcemi typu „Myslím si, že nemám tak kvalitní agapornise, abych mohl být členem klubu“. Členství v klubu není zcela o kvalitě agapornisů, ale o stejném myšlení: Nechovám agapornise pro výkup? Chci kombinovat vhodné mutace? Chci mít co možná nejkvalitnější chov? Zajímám se o agapornise? Chtěl bych spolupracovat se stejně smýšlejícími lidmi a dát svému chovu agapornisů trochu jiný rozměr? Pokud ano, tak základní předpoklad splňuji. V rámci klubu jsou chovatelé ve věkovém rozmezí od 10 do více jak 70 let, průměrný věk je 41,41 let, máme 4 členy do 18 let a 6 členů v kategorii 18 – 30 let. Někteří chovají agapornise 20 i více let, jiní s chovem začínají nebo je chovají krátce.

Kvalitu agapornisů při vstupu do klubu nikdo nekontroluje. Každý má možnost se posouvat. Po vystavení agapornisů na klubové výstavě chovatel zjistí, jak si jeho svěřenci stojí ve srovnání s dalšími. Výsledek mu ukáže co zlepšit, čeho se vyvarovat nebo kde naopak jsou přednosti. V rámci klubu má člen lepší možnosti sehnat kvalitní ptáky do svého chovu. Řada členů spolupracuje mezi sebou a s předními chovateli ze zahraničí. Na burzy se takoví ptáci ani nevozí a neobjevují se ani na inzerci. Nejjednodušší je domluvit se s někým v rámci klubu a agapornise si zamluvit... Stejný přístup je i v zahraničí. Každý rok jezdí desítky Čechů do Zwolle, někteří pro agapornise, přivezou je a už všude hlásí „mám ptáky z Holandska“, tak to přeci musí být kvalitní. Realita je však jinde, před několika lety jsme byli na BVA Masters a za 14 dní následně ve Zwolle. Na BVA Masters si chovatelé nejlepší ptáky povyměňují mezi sebou, to je ta tzv. výstavní kvalita. O něco horší jsou v prodejní části. Pak jsme přijeli do Zwolle, potkali tam několik stejných chovatelů a jelikož nás znali už 14 dní zpět z Belgie, tak rovnou říkali ať to nekupujeme, že tam vezou pro mnohé sice kvalitnější ptactvo, ale zdaleka to již nesplňuje standardy BVA a potřebují to pouze prodat. Zkrátka vědí že tam přijede půl Evropy a ono se to někomu prodá ...

 

 

 

 

 

 

 

Co tedy musí nový člen splnit? Mít zájem. Následně stačí na webu klubu vyplnit přihlášku (formulář jak na inzerát), vytisknout, podepsat a zaslat na adresu klubu. Proč vytisknout a podepsat? Protože vyplnit formulář a elektronicky odeslat udělá každý, ale už ten krok že se posílá poštou je něco, co jen tak „zbytečně pro radost“ nikdo dělat nebude. Po obdržení přihlášky je chovatel informován o tom, že po zaplacení členského příspěvku (100 Kč/rok do 18 let, 300 Kč/rok nad 18 let) se objeví v zájemcích o členství, ve všech adresářích apod. Třetím krokem je účast na některé z klubových akcí – výstavě, schůzi ... zkrátka aby se chovatel mohl zapojit a seznámit. Posledním krokem je přijetí Výroční členskou schůzí, což už je pak pouze formalita. S tímto postupem máme velmi kladné zkušenosti, prakticky nám pomáhá vyselektovávat tzv. „mrtvé duše“ na začátku. Naopak když už je chovatel členem klubu, nemá povinnost účastnit se všech akcí apod. To je na zvážení každého. Chovatel z východního Slovenska není nucen, aby jezdil vystavovat do Lysé nad Labem. Každý si zváží, které výstavy jsou pro něj dostupné, kde se chce prezentovat a zasoutěžit.

Na tomto místě vzpomenu Karla Nováka, jednoho ze zakladatelů klubu a dnes garanta Polabských derby agapornisů (které jsou pořádány především jeho zásluhou). Před několika lety publikoval článek s titulkem „Co mi dává členství v klubu“, kde v textu uvádí: „Najít skupinu lidí stejného zájmu to je radost – kde bych se podíval sám na mezinárodní mistrovství agapornisů v Belgii… o tom jsem před lety ani nevěděl, že existuje. Můžu kroužkovat svoje agapornise kroužky klubu s vlastním číslem. Pro někoho banalita… pro mě třeba ne. Z trénování na výstavu se pro mě stala v podstatě radost. Mám čas si agapornise prohlédnout, vybrat to nejlepší z odchovů. Pozorovat mláďata celý rok až do přepeření. A pak výstava a srovnání s ostatními… Prostě mě to začalo bavit. To bych možná před těmi roky neřekl. Viděl bych pouze spoustu překážek…“. Chov posunul na jinou úroveň, není to o tom odchovat a prodat do výkupu, ale odchovat, vybrat, vystavit (někdy se i umístit), a posunout se dále. Navíc se neustále setkáváme na společných akcích. Pro nové členy je vždy těžší nastoupit do prostředí, které neznají, neví koho v klubu potkají, mají obavu že neznají mutace atd. Se začleněním však problém nebývá, atmosféra je přátelská, kdo se chce zapojit více, tak se zapojí, kdo méně a potřebuje čas se „rozkoukat“, tak ten čas má. Rádi mezi sebou uvítáme nové členy, jedině tak může být naplňován základní účel klubu - společně posouvat chovy agapornisů u nás a mít z nich radost už jen z důvodu, že se snažím dělat něco víc. Dveře klubu jsou otevřené všem, začátečníkům i dlouholetým chovatelům, z České republiky, Slovenska i dalších zemí. Zkrátka žádné zbytečné překážky.

Závěr

Tak jako v životě si klub prošel lepšími i horšími časy. Počáteční nadšení a rozvoj vystřídaly obavy o členskou základnu a její aktivitu, provázené reakcemi chovatelské veřejnosti při neochotě se učit něco nového. I mezi sebou někdy řešíme složitější otázky, na kterých nepanuje jednotná shoda, názory jsou rozdílné a tak se diskutuje a řeší co a jak. I to k tomu patří. Vše je o lidech, od těch co klub administrativně spravují, přes ty kteří se podílejí na výstavbě expozic a organizaci klubových akcí, až po ty kteří se všeho účastní a dávají zpětnou vazbu. Na začátku článku zdůrazňuji význam KPEPu pro organizované chovatelství u nás. V závěru bych zdůraznil význam Miloslava Blažka pro vedení směru a života klubu. Bez něj by bylo mnoho věcí složitějších, ne-li nemožných a úroveň kam se klub za ty roky dostal, je velkým dílem jeho zásluhou. Jménem členské základny jsem si zcela jist, že lepšího předsedu si klub přát nemohl a věříme, že to vydrží i další dlouhá léta.

Náš klub je známý tím, že reaguje na chybně publikované informace a snaží se je uvádět na pravou míru a posouvat chovatelství u nás dopředu. Občas to není klidné, ale podpora, která je nám často vyjadřována, dává našemu úsilí smysl. Poznali jsme mnoho lidí a chovatelů, někteří s námi doslova vyrostli a prožívají jednotlivé osobní životní etapy. Za deset let se toho událo hodně, dali jsme smysl svým chovům agapornisů, kdy mají nějaký cíl a zároveň jsou tím, co nás spojuje - společný zájem o kterém se dá diskutovat hodiny, dny a noci ... To, že zvolená cesta je snad ta správná potvrzuje i čím dál větší zájem chovatelů o klub, jeho výstavy, zájem sponzorů a partnerů klubu.

Při Výroční členské schůzi v březnu 2018 a jedné z prvních akcí věnované oslavám 10 let od založení klubu, pronesl Ladislav Žoha (předseda KPEP) při přípitku tato slova: „Jsme rádi, že jste členy KPEPu, jste náš nejúspěšnější projekt v rámci právnických členů, před deseti lety nikdo nečekal, kam až agapornise dostanete“.

Děkujeme a na viděnou na některé z výstav

Petr Vopálka