Požární 10a,
620 00 Brno

+420 775 561 650
czagapornisclub@seznam.cz

Napsal Petr Kunčar

Chovatel agapornisů: Petr Kunčar

V současné době se specializuje zejména na chov vzácných mutací u agapornisů fischeri. Mezi prvními měl v chovu např. mutace Euwing, Misty, tyrkys, opalin, bledě plavý ... a to včetně různých kombinací. Patří mezi nejvýraznější chovatele agapornisů v naší zemi a kromě „fišeráků“ se dlouhodobě věnuje i agapornisům etiopským.

Petr KunčarNež se dostaneme k agapornisům, co Tě k chovu přivedlo?

Bylo mě asi 10 let, když jsem rodiče umluvil, že bych chtěl andulku na ochočení. Dodnes si na to pamatuji, byl to sameček modrý šedokřídlý a říkal jsem mu Pepík. Měl jsem ho v kleci ve svém pokoji a postupem času se naučil chodit na prst a říkat pár slov. Později mě tatínek postavil na dvoře dřevěnou voliéru, kde už bylo andulek více a tak se ze mě stal chovatel. Vzpomínám, že za první andulku jsem tenkrát dal 15 Kčs. K andulkám později přibyly korely a zebřičky. Toto složení voliér mě vydrželo až do vojny. Po návratu z vojny jsem začal pracovat na montážích po celé republice a domů jezdil jen jednou za týden nebo čtrnáct dnů. O chovu tedy nemohla být ani řeč. Ve voliéře zůstala jen má první korela na "dožití" a tu jsem ve věku 23 let nakonec daroval sousedům s malými dětmi. Brzy jsem se oženil, přišly děti a stěhování do paneláku. Zdálo se, že s chovem je konec.

Chov si v té době utlumil, jaký byl impuls k návratu?

Když začal syn chodit do 1. třídy, přišel jednou s tím, že by chtěl andulku. A to byla voda na můj mlýn. Postavil jsem malou voliérku a začali jsme s jednou párou, ale jak se říká mezi chovateli, jedna pára žádná pára, pořídily jsme si nakonec páry dvě. Potom to šlo už rychle. Andulky mě přestaly stačit a začal jsem přemýšlet co si pořídit dál...

A objevils kouzlo agapornisů ...

Zrovna v té době si jeden můj kamarád pořídil agapornise fischeri a tak jsem se pro ně rozhodl také. U rodičů jsem opravil staré voliéry a začal si pořizovat agapornise. Nejprve to byli přírodně zbarvení a jako další přišli na řadu "žlutí", jak se jim tenkrát říkalo. Až dnes vím, že to byli pasteloví ptáci. Vzpomínám si, že tenkrát jsem kupoval "žluté" (pastely) za 800 Kč a to bylo před více jak 20 lety. U jednoho chovatele jsem tenkrát viděl i první agapornise s tmavým faktorem. Byli celí šedí a cena byla v té době pro mě neskutečná – 4000 Kč. Dnes už vím, že to byli DD modří (modří ptáci se dvěma faktory tmavnutí).

Nevšední mutace Tě tedy zajímali od začátku, co Tě na nich láká?

Ano, říkal jsem si, že jednou je budu mít také.  Dnes mám ve svém chovu nejen tuto mutaci (již běžnou), ale i jiné a nové mutace, které ještě nejsou hojně rozšířené.  A právě možnost vzniku nových a nových zajímavých mutací a jejich kombinací je to, co se mi na chovu agapornisů nejvíce líbí a láká. 

Nové výlety voliérUpřednostňuješ chov v klecích po párech nebo hejnový ve voliérách?

Dříve jsem agapornise choval v hejnu, ale postupně jsem přešel na chov po jednotlivých párech v klecích. Pokud se totiž chci věnovat cílenému chovu mutací, tak to ani jinak nejde. Sezóna pro mě začíná na jaře a odstavené mladé ptáky dávám na vylétání a zesílení do velkých voliér. Tam zůstanou přes celou zimu až do dalšího jara, kdy jedince určené k dalšímu chovu rozdělím po párech do jednotlivých klecí. Moje sezona je tedy přirozená, o odchov v zimě jsem se nikdy ani nesnažil.

Vidím nové klece i voliéry ...

Z toho mám radost, konečně se mě před třemi roky podařilo postavit nové výlety z hliníkových profilů a sestavu několika nových hliníkových klecí (80 x 45 x 45 cm) pro jednotlivé páry. Venkovní výlety o rozměrech 2,5 m (d) x 2 m (v) x 1 m (š) navazují na zděné zálety stejných rozměrů, kde mám zavedené topení propojené s rodinným domem, takže když se venku ochladí a je potřeba přitopit, není to problém. Teplota ve vnitřních prostorách voliér se i v mrazech pohybuje kolem +8 °C. Pokud je venku přijatelně, pouštím agapornise na čerstvý vzduch ven na chvíli občas i v zimě.

Představit Tvůj chov agapornisů fischeri je na vlastní článek, ale dívám se, že tu máš i agapornise etiopské.

Chovám je dlouho, už ani nevím jak jsem se k nim poprvé dostal, ale už to je 15 let. Vždy se mě líbili, jsou klidní, elegantní a nekřičí. Vždy jsem měl bohužel jen jeden pár, protože není tolik místa a hlavní slovo u mě mají agapornisové fischeri. Nejdříve jsem měl jen přírodní, ale nyní mám pár kdy samec je D zelený („tmavě zelený“) a samice DD zelená („olivová“). Někdy člověk slyší a čte, že jsou problémoví a těžko se odchovávají, ale mám s nimi opačnou zkušenost. Měl jsem už několik různých párů a vždy to byli bezproblémoví ptáci. Hnízdili vždy jako první a pokaždé vyvedli mladé až na bidlo. V hnízdě mívají převážně vždy 4 mladé. U nynějšího páru mám spíš problém s omezením jejich hnízdění. Stává se pravidlem, že samice snáší oplozená vajíčka i přes zimu po přesunutí z venkovní klece do zimoviště. A to i přesto, že dostávají jen suché zrniny, neprodlužuji světelný režim a nemají budku. Snáší na dno klece a poctivě zahřívá. Mohu je jen doporučit!

Hnízdění tedy u Tebe probíhá bez problémů?

Přesně tak, hnízdo si u mě nestaví tak jako ostatní druhy, ale snáší na holé dno, kde nechají jen malou část hoblin a štěpku které jim tam dávám na začátku při zavěšení budky. Toto ještě samice vystele svým peřím, které si vyškube na břiše. Větvičky na okus, které dostávají sice zpracují svými zobáky, ale do hnízda je nenosí. Budky předkládám ležaté o rozměrech 15 x 15 x 29 cm rozdělené přepážkou na dvě poloviny. Dříve jsem odchovával i v budkách 15 x 15 x 22 cm. Samice se v budce zdržuje už po snesení 1. vajíčka a později se k ní přidává i samec. Mladé se začínají u mě líhnout po cca 25 dnech od snesení 1. vejce. Z hnízda vylétávají zhruba o týden později než třeba agapornisové fischeri nebo škraboškoví.

Mladí agapornisové etiopští

Agapornisové fischeri

 

 

 

 

 

 

 

 Čím je krmíš?

Etiopské krmím naprosto stejně jako fischeri a nic navíc nedostávají. Používám již namíchanou směs Agapornis Professional (od Avicentry), do které navíc přimíchávám ostropestřec a trochu lesknice i když tu směs již obsahuje. Přes zimu krmím jen suchým a přidávám každý den trochu zeleniny nebo ovoce, dle toho co mám k dispozici (jablko, mrkev, ledový salát, brokolici, červenou řepu ...). Zpravidla začátkem roku začínám podávat máčenou směs do které ještě přimíchávám pšenici.

Jak ji připravuješ?

Odpoledne po krmení směs namočím a přidám pár kapek jablečného octa. Takto směs nechám přes celou noc a než ráno odejdu do práce, směs propláchnu pod tekoucí vodou. Odpoledne znovu propláchnu a dávám ptákům. Začátkem března tuto směs nechám ještě jeden den, kdy ji ještě 3x za den proplachuji a teprve potom s ní krmím. To už jsou vidět první klíčky. Začínám také předkládat doma dělanou míchanici, do které přidávám trochu minerálního přípravku Nutribird. Jinak je to klasika - na tvrdo vařené vajíčko, strouhaná mrkev, občas červená řepa, strouhanka a zelené (pampeliška, řebříček, jitrocel, zkrátka co roste). K dispozici po celý rok mají sépiovou kost a ve zvláštní misce i minerální písek s gritem kam přidávám ještě jíl pro papoušky.

Jsou to dostupní ptáci?

Každý si určuje cenu dle sebe. Někteří se potřebují ptáků zbavit a tak tomu někdy odpovídá i cena. Obecně jsou samičky dražší než samečci. Četl jsem na inzerci, že někdo prodává samečky už za 500 Kč a samičky za 800 Kč. Bavíme se ovšem o přírodně zbarvených ptácích. U mutačních ptáků s faktorem tmavnutí je cena samozřejmě vyšší. Dá se říct, že o 500-1500kč za kus v závislosti na tom jestli má jeden nebo dva faktory tmavnutí a zda se jedná o samičku nebo samce. Vždy ale záleží v jaké je pták kondici a kvalitě! V první řadě je důležité, jak pták vypadá a až potom cena.

Mladý samec agapornise etiopského, mutace D zelenýDoporučil bys je začínajícím chovatelům?

Za dodržení základních pravidel, si myslím, že jsou vhodní i pro začátečníky, ale nějaké zkušenosti s chovem by měl chovatel mít. Přece jenom to nejsou andulky. A ne vždy se musí podařit bezproblémový pár. Když jsem je měl společně s fischeri, tak etiopští byli spíš pasivní a ustupovali. Rozhodně si sami šarvátky nevyhledávali, ale na odchov jsem měl pár vždy oddělen. Ptáci jsou to tiší a klidní. Ozývají se jen výjimečně při vyrušení a to jen takovým slabým štěbetáním -pískáním.

Agapornisové etiopští na výstavách nejsou tak častí, jak hodnotíš jejich kvalitu u nás?

Když pročítám inzerci, tak je celkem dost chovatelů, kteří je mají ve svém chovu, ale na výstavách u nás v ČR moc vidět nejsou a to i přesto, že jsou to ideální ptáci na vystavování. Jsou klidní a elegantní. Na naší klubové výstavě vystavujeme jen dva. O kvalitě našich etiopských svědčí i fakt, že při loňské návštěvě naší klubové výstavy se tak líbili předsedovi BVA D. Veeckmansovi, že projevil zájem o sestavení 3 párů v letošním roce.

Vystavuješ je u nás nebo i v zahraničí?

Osobně mám v plánu se zúčastnit na podzim výstavy v belgickém Aalstu (BVA Masters) a jedním se soutěžících ptáků bude i agapornis etiopský. Na této výstavě jsou k vidění i mutace a to jednak s tmavým faktorem (které mám ve svém chovu i já), tak i mutace tyrkysová a plavá.

Jsi členem Českého klubu chovatelů agapornisů, jaká byla Tvá cesta do klubu?

Někde na internetu jsem našel inzerát na prodej agapornisů ficheri a jelikož jsem potřeboval doplnit chov, tak jsem kontaktoval inzerenta a domluvil si návštěvu u něho doma. Tam se během našeho povídání o agapornisech zmínil, že se snaží pár lidí založit klub chovatelů agapornisů. Nějak jsem tomu zpočátku nevěnoval pozornost a říkal si, že to stejně časem vyšumí. Přestal jsem tomu věnovat pozornost a jelikož jsem později nikde na žádnou informaci o zakládání klubu nenarazil, stalo se, že nejsem zakládajícím členem, což mě s odstupem času mrzí.

Později jsi mě oslovil přes mail ty tuším s nějakou anketou týkající se chovu, jestli bych nechtěl spolupracovat a napsat své zkušenosti. Tato spolupráce pokračovala i v dalších letech aniž bych byl členem. Začalo mě to stále víc a víc zajímat, protože bylo vidět, že klub funguje, jak má. Věděl jsem, že pokud se chovu agapornisů chci opravdu věnovat na patřičné úrovni, tak toto správná cesta. Bohužel pracovní povinnosti mě nedovolovali se zúčastnit prvních ročníků klubové výstavy. Až to v roce 2013 klaplo, já přijel na výstavu a hned jsem vyplnil přihlášku. Zapojil jsem se do činnosti a musím říct, že to byla správná volba.

Petr Vopálka & Petr Kunčar

článek vyšel v časopise Papoušci (č.4/2019)