Požární 10a,
620 00 Brno

+420 775 561 650
czagapornisclub@seznam.cz

Napsal Miloslav Blažek

Příprava agapornisů na výstavu

Chov jakýkoliv zvířat můžeme rozdělit na:

  1. chov zvířat pro radost a potěšení (bez rozmnožování - domácí mazlíčci)
  2. chovy zvířat za účelem rozmnožení pro zisk, bez ohledu na kvalitu odchovaných jedinců (rozhoduje kvantita a cena)
  3. chovy zvířat za účelem rozmnožení s důrazem na kvalitu, zdravotní stav a zachování typických nebo nových znaků budoucích potomstev (koníček, kde nerozhoduje rentabilita chovu, ale hrdost nad chovem a chovatelskými úspěchy) 

Z tohoto popisu vyplývá, že pouze skupina č.3 by se měla nazývat „chovateli“, protože pouze tito lidé provádějí činnost (bez ohledu na rentabilitu) vedoucí k zachování a zkvalitnění rodů zvířat, ať již ohrožených nebo neohrožených druhů pro budoucí generace. Tato skupina lidí se zajímá o dění v jeho vybraném oboru chovu. Dnes v éře internetu a nových informačních technologií máme možnost si obstarat nepřeberné množství informací, avšak ne vždy v potřebné odborné kvalitě a aktuálnosti.
Proto i v dnešní době vznikají úzce specializované kluby dobrovolných nadšenců, kteří se snaží v dané specializaci šířit osvětu v chovech daných druhů zvířat. Cílem těchto klubů je stanovení standardů pro konkrétní druhy a skupiny chovaných zvířat, případně jejich mutací a kříženců, upozorňovat další zájemce o chov těchto zvířat na úskalí chovu a pomáhat jim, aby se vyvarovali chyb, kterých už se dopustil někdo před nimi. Nedílnou součástí činnosti klubů je i mezinárodní spolupráce s ostatními kluby Evropy i světa a účast na mezinárodních výstavách.

Vrcholem činnosti těchto klubů by měli být výstavy, na kterých chovatelé prezentují svoje výsledky a kvalitu chovu. Výstavy dále naznačují, jakým směrem a odborností se chov daného druhu ubírá.

Žádné i sebelepší fotografie vyvěšené na webu nám tuto činnost nenahradí. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Žádný fotoaparát dosud nedocílil rozlišení a prostorového vidění lidského oka a to neberu v úvahu porovnání velikosti zvířete, možnosti úprav v počítači nebo různé světelné podmínky při focení atd.

Z výše uvedených důvodů by měla být, jak je tomu obvyklé ve světě, největší hrdost i neorganizovaného chovatele účast jeho chovu na bodované výstavě. Mnoho z Vás při čtení tohoto článku namítne – no já se se svým chovem nemůžu nikde chlubit - a já nic nevyhraji, tak tam raději nepůjdu – ještě se zesměšním - apod.
S těmito argumenty se setkávám celou svou chovatelskou praxí. I já jsem začínal a setkával jsem se se zkušenými chovateli a mohu jednoznačně říci, že ti nejlepší a nejúspěšnější měli největší pochopení jak pro ty začínající chovatele, tak pro ty, kteří třeba potřebovali pouze poradit. I toto je si myslím známka špičkového chovatele.

Nyní přejdu k podstatě tohoto článku a tím je příprava agapornisů na výstavu.

Obecně platí, že absolvování výstavy je pro většinu zvířat stresující záležitostí, a je nutno je na tuto okolnost co nejlépe připravit, zvláště jedná-li se o vícedenní výstavy. Jinak by mohlo dojít k tomu, že se u zvířete vyskytnou zdravotní problémy, které mohou skončit i úhynem zvířete. Zde platí jedna zásada – na výstavu připravujte pouze stoprocentně zdravé jedince. Jedinec, u kterého se jeví zdravotní problémy stejně nebude připuštěn na výstavu.
Příprava je nutná i z důvodu, že vystresovaný pták sedí v koutku klece jen jak se u ní někdo objeví a není ho tedy možno řádně shlédnout tudíž ocenit (obodovat).
Další změnou pro ptáka je, že je umístěn do výrazně menšího prostoru bodovací klece, již zmiňovaný zvýšený pohyb lidí a neposlední řadě třeba změna umístění napájecí vody (dříve měl v misce nyní v napáječce) nebo krmiva.

Řádný trénink vystavovaného ptáka je tedy velmi potřebný.
Zkušení chovatelé s ním začínají již od útlého věku ptáka, někteří dokonce v době kdy jsou mláďata ještě v budce nebo je berou na ruční dokrmení. Tento postup pro nás však již v dnešní době, chceme-li vystavovat na podzim, není možný a proto si popíšeme postup, který jsme ještě schopni zvládnout a případné jedince vystavit.

Rozeznáváme několik základních druhů klecí v nichž se agapornisové chovají:

Voliéry

Bednová klec 

 

 

 

 

 

 

 

Bodovací klec - pro výstavní účely

 

Máme-li všechny tyto typy, postupujeme s přesunem ptáka z klece 1 do 4, kdy bychom měli dodržet interval pobytu v klecích č.2 až č.4 minimálně jeden týden při zvyšování frekvence návštěv u klece. Osobně doporučuji co nejdelší pobyt v malé kleci č.3 a třeba střídání cca týden před výstavou mezi č.3.a č.4.

Taktéž při zvykání na napáječku ponechat ptákovi i misku s vodou a v další fázi po odebrání misky kontrolovat zda pták přijímá vodu z napáječky.

Pozor také na skutečnost, že ne všichni agapornisové přijímají potravu ze dna bodovací klece nebo obecně ze země jakékoliv klece či voliéry. V tomto případě je nutno opatřit bodovací klec závěsnou miskou s potravou taktéž umístěnou na mřížce bodovací klece, nejlépe a to i v případě napáječky u bidýlek bodovací klece.

Je nutno konstatovat, že ne všichni Vámi vybraní jedinci splní tyto požadavky. Proto je nutno přihlédnout již v začátku k povahovým vlastnostem jedince a vždy vybírat klidnější ptáky.


Těším se na přátelská setkání na výstavách ...