Chov agapornisů v České republice
Breeding lovebirds in the Czech Republic
V roce 2013 slavil klub 5 let od svého založení. Poprvé se prezentoval v zahraničním tisku, kdy v BVA Magazínu (č.5, říjen 2013) byl publikován článek "Breed of Agapornises in the Czech Republic" o chovu agapornisů v ČR. Originály (v holadnštině a v angličtině) visí na klubové diskuzi. Následující text je překladem ...
Česká republika leží v srdci Evropy a má přibližně 10,5 milionu obyvatel. Hlavním městem je Praha. Tradice chovu zvířat je v naší zemi hluboce zakořeněna. Chovatelé nemají povinnost být organizováni, ale přesto je zde řada organizací a klubů, které chovatele sdružují dle odbornosti, chovaného druhu. Agapornisové zde nejsou tak oblíbeni jako andulky nebo jiné druhy okrasného ptactva. Přesto počet chovatelů agapornisů není zanedbatelný a patří mezi nejrozšířenější. Na podzim letošního roku (28.října) uplyne 5 let od založení Českého klubu chovatelů agapornisů (CZAC) a při této příležitosti bychom rádi představili chov agapornisů v naší zemi.
Historie chovu
Pohled do historie chovu agapornisů začínáme v době minulého režimu tj. asi do roku 1990. V této době byli agapornisové všeobecně nedostatkovým zbožím a cena jednoho páru agapornisů fischeri se rovnala dvěma průměrným měsíčním příjmům. Chovatelů agapornisů bylo v této době málo a chovali se jen přírodní ptáci, protože mutace se v takové míře jako dnes ještě nevyskytovaly nebo prostě nebylo možné je do tehdejšího Československa dovézt. Specializované kluby, jako je tomu dnes, které se úzce specializují na jednotlivé druhy exotického ptactva, neexistovaly. Vše bylo sloučeno do organizace Československý svaz chovatelů, která zastřešovala vše od králíků, přes rybičky, drůbež až po exotické ptactvo a i výstavy se konaly v podobném duchu.
90. léta
Po pádu železné opony a vzniku samostatné České republiky došlo k otevření hranic a do do naší země se pomalu začaly dostávat nové informace. Velký rozvoj v chovu agapornisů nastal přibližně na konci tisíciletí, kdy chovatelé již často spolupracovali se zahraničím a k nám se dostávali i nejnovější mutace takřka okamžitě. V té době proběhlo několik „módních“ vln, kdy v kurzu byly nové mutace jako modrá, pastel nebo ino. Atraktivita, barevnost a dostupnost způsobila rozšíření agapornisů na takovou úroveň, že jejich kvalita začala pomalu upadat. Agapornisové se stali spekulativním druhem, kdy bylo odchováváno velké množství ptáků za účelem dalšího prodeje.
Přišlo nevyhnutelné – úpadek kvality. Málokdo věnoval pozornost mutacím, vhodným kombinacím nebo kvalitě chovaných jedinců. Vše došlo do stádia, kdy na trhu bylo velmi málo kvalitních ptáků, zato velké množství nekvalitních jedinců.
Založení klubu
V České republice bylo několik snah o založení klubu pro agapornise, ale většinou se jednalo o dlouho netrvající projekty. Několika chovatelům však nebylo jedno, jakou cestou se agapornisové vydávají a tak z původně volného uskupení chovatelů na internetu vznikl na podzim 2008 Český klub chovatelů agapornisů. Od počátku bylo jasné, že je před námi spousta práce. Vystavování agapornisů, natož speciální výstava v rámci ČR zde nebyla. Mnohé překážky vyvstaly i napříč chovatelskou veřejností, jelikož najednou „množitelé“ v nás dostali silnou konkurenci, kdy jsme začali poukazovat na kvalitu ptáků.
Hned v počátku jsme základní problémy konzultovali s Dirkem Van den Abeele, který nám dokázal mnohokrát poradit. Od založení má s klubem velmi dobrý vztah a za jeho obětavost vyjít vstříc, mu tímto děkujeme. V návaznosti na jeho knihu jsme začali překládat standardy a přejímat i názvosloví mutací, které v té době u nás bylo špatně používáno. Dosud uznané standardy jsou v češtině z roku 1978, kdy bylo jen několik známých mutací. Poté vyšlo několik knih, kde autor ne moc dobře informoval o mutacích. Chovatelé však mylné informace převzali za své, bohužel. Proto jsme se rozhodli jít přímo překladem mezinárodních standardů a nenavazovat na žádné základy v této oblasti.
Klub si vytyčil několik cílů – od práce s mládeží, přes rozšiřování odbornosti, spolupráce se zahraničím, až po uspořádání vlastní klubové výstavy. Tyto cíle jsme začali postupně naplňovat a necelý rok po založení klubu jsme pořádali první Celostátní výstavu agapornisů. Od té doby uběhlo již několik let, kdy každoročně se na této výstavě scházíme. Výstavy se pravidelně konají v Chovatelském areálu v Újezdě u Brna. Mimo to se účastníme i dvou největších výstav v ČR – Exoty Olomouc a Exotiky v Lysé nad Labem. Tyto výstavy navštíví během několika dnů tisíce návštěvníků, mají mnohem širší záběr vystavených druhů papoušků a je potěšující, že mezi silnou konkurencí i jiných chovatelských odvětví se naši členové s agapornisema neztrácejí, ba naopak.
Současnost
Netrvalo dlouho a klub si našel pevné místo mezi ostatními. CZAC nemá zatím širokou členskou základnu, v tuto chvíli sdružuje kolem 25 členů, ale nutno podotknout, že neaktivní odchází a zůstávají jen ti, co projevují aktivitu. V současné době pokračujeme v pořádání výstav nebo se účastníme i jiných akcí. Každý rok jezdíme na BVA Masters, zatím jako návštěvníci, ale časem se snad někdo odváží vystavit své agapornise. Taktéž jsme započali s překlady standardů jednotlivých druhů agapornisů a pořizováním fotodokumentace. Na činnost klubu se vážou další aktivity a tak se stále něco děje. Klub má své internetové stránky na adrese www.czagapornisclub.eu a též spolupracuje na všeobecném webu věnovaném agapornisům na www.agapornisove.cz . Weby jsou v češtině, jelikož překládat vše do dalších jazyků je časově náročné a v dnešní době existence automatických překladačů i nepotřebné.
V České republice, stejně i jako v jiných zemích, je v současné době velmi málo kvalitních agapornisů. Poptávka výrazně převyšuje nabídku a po letech hojnosti zůstali u chovu jen ti, kteří agapornise nechovali ve velkém pro peníze. Uvidíme, co přinese podzim, kdy se na trh dostanou letošní odchovy. Nejčastěji chovaní jsou zde Agapornis fischeri, následováni Agapornis personatus. Méně je pak chováno Agapornis roseicollis (show type pak velmi málo – v řádu desítek kusů). Agapornis nigrigenis se v chovech občas též vyskytují a to převážně v přírodním zbarvení. Málo je pak Agapornis lilianae, taranta a canus. Agapornis pullarius zde chovali asi dva chovatelé, ale s jejich chovem pravděpodobně skončili.
Klub se účastní projektu PS Agapornis (PS = pracovní skupina), který sdružuje chovatele i mimo klub za účelem zachování přírodního zbarvení napříč druhy agapornisů. Tato skupina má za úkol vést evidenci a usnadnit výměnu agapornisů přírodního zbarvení mezi chovateli
V naší zemi vychází 3 odborné (celoplošné) časopisy věnující se exotickému ptactvu. I toto svědčí o tom, že chovatelství okrasného ptactva má u nás široký záběr – časopisy vychází v tisícových nákladech. Spolupracujeme se všemi redakcemi, ať už na odborných článcích a nebo přispíváme k všeobecnému povědomí o agapornisech.
Budoucnost
V nejbližší době nás čeká jubilejní (pátý) ročník Celostátní výstavy agapornisů. Výstava se bude konat ve dnech 4.-5.10. 2013 v Chovatelském areálu v Újezdu u Brna. Výstavy se může účastnit i chovatel, který není členem našeho klubu, proto zveme všechny, kdo by měl zájem se k nám podívat. Pro bližší informace nás může kdokoliv kdykoliv kontaktovat.
Během podzimu se budeme účastnit i dalších výstav, např. Exotiky v Lysé nad Labem (24-28.10.2013). Zároveň překládáme standardy, kdy hrubý překlad je hotov u Agapornis roseicollis a Agapornis personatus. U Agapornis fischeri jsme ve finální fázi, kdy doplňujeme informace k chovu mutací spolu s fotkami a standard je před dokončením.
Jelikož již nyní máme v klubu chovatele ze Slovenska a s klubem spolupracují i chovatelé z jiných, především sousedních zemí, tak se do budoucna nebráníme regionálnímu charakteru. Vzhledem k poloze sídla klubu (Brno) to je do Vídně i Bratislavy přibližně 130 km, do Wroclavy pak 400 km není problém spolupracovat s klubem i pro chovatele ze sousedních zemí.
Závěr
Chov agapornisů v České republice dostal řád teprve před několika lety. Za tu dobu však již došlo k výraznému posunu v kvalitě agapornisů, která je každoročně vidět nejen na klubové výstavě. To, že se snažíme dát kvalitu chovům a označování mutací řád, je již patrno v ohlasech, jak v korespondenci s chovateli nebo na klubové diskuzi, tak i na sociálních sítích. Na závěr bychom chtěli slíbit, že v udaném trendu nepolevíme a budeme striktně prosazovat vědecké poznatky v oboru chovu nejen agapornisů.
Petr Vopálka a Miloslav Blažek