Agapornisové z České republiky na BVA Masters 2014

Chovatelé z Českého klubu chovatelů agapornisů (CZAC) od roku 2010 pravidelně navštěvují největší výstavu agapornisů na světě, neoficiální mistroství světa – BVA Masters. Uspět na této výstavě znamená hodně. Několik ročníků zpět nás pořadatelé pravidelně zvou k vystavení agapornisů. Zatím se tak nestalo … Do podzimu 2014. Historicky k prvnímu vystavení agapornisů z České republiky došlo zásluhou Miloslava Blažka.

Výstava se koná v první polovině září v městě Aalst, které leží přibližně 30 km severozápadně od Bruselu. Sjíždějí se na ní vystavovatelé takřka z celé Evropy, návštěvníci z různých koutů planety. Oficiální pozvánky dostávají kluby chovatelů agapornisů z celého světa, včetně našeho. Úvodní slovo v katalogu výstavy je v 9 jazycích, v roce 2014 poprvé i v češtině. Pravidelně jsou zde prezentovány nejnovější novinky v chovech agapornisů a pořadatel, kterým je Belgická asociace chovatelů agapornisů (BVA) je nejvýznamnějším klubem chovatelů agapornisů na světě. Prezidentem této organizace byl donedávna Dirk Van den Abeele, který se dnes věnuje převážně vědecké a literární činnosti, výzkumu a genetice.

Po několika návštěvách v předešlých letech, kdy první rok jsme se spíše rozkoukávali, další navazovali kontakty a spolupráci s chovateli, jsme byli čím dál zvědavější, jak výstava probíhá po organizační stránce. Odbavit přes 2,5 tisíce agapornisů během 12 hodin vyžaduje vysokou dávku organizovanosti a disciplíny. Napadali nás otázky typu: „Jak to zvládají“? Předchozí roky jsme vždy přijeli až na samotnou výstavu, neviděli jsme, jak probíhá její organizace, zkrátka neprožili jsme celý tento chovatelský svátek.

Účast na BVA Masters byla do jisté míry náhodná. Okolnosti nepřály pořádání zájezdu a tak se nabízela možnost pro individuální cesty. V rámci klubu se nakonec domluvily dvě skupiny chovatelů, kteří na výstavu vyrazili. Rozhodnutí aktivně se výstavy účastnit padlo na poslední chvíli. Uzávěrka přihlášek byla o půlnoci v pondělí 8. 9. První postřehy z automatizace celé výstavy jsme získali hned u vyplňování přihlášky. V podstatě jsou dva způsoby: tištěná forma a on-line přes internet. Vyplnění přihlášky na stránkách pořadatele výstavy bylo velmi snadné, zautomatizované. Přihláška sama naváděla, kde je nutné co vyplnit, nabízela předvyplněné údaje, snažila se co nejvíce ulehčit cestu. Při takovém množství agapornisů je toto základní předpoklad pro zdárné odbavení výstavy. Miloslav Blažek „na zkoušku“ přihlásil dva odchované agapornise růžohrdlé (výstavního typu) a to v mutacích opalin-pallid zelený a opalin-ino zelený. Po odeslání přihlášky na e-mail přišlo potvrzení s informacemi k výstavě a veškeré potřebné instrukce. Přihláška poslána, mohli jsme vyrazit.

 

 

 

 

 

 

 

 Z domovů jsme vyráželi kolem půlnoci ze středy na čtvrtek (10. – 11. 9.), cesta byla dlouhá, přes 1 100 km. Po několika zastávkách jsme ve čtvrtek po poledni dorazili na místo konání výstavy. Příjem agapornisů se konal od 10:00 do 22:00 a v době našeho příjezdu byl v plném proudu. Chovatelé nosili přepravky z aut jak na běžícím páse. Jako nováčci jsme nevěděli, jak systém příjmu probíhá. Chvíli nám tedy trvalo, než jsme se zorientovali. Příjem byl rozdělen na dvě části – administrativní a fyzické převzetí agapornisů. V administrativní části byly dva stolky s počítači. Po nahlášení jména byla nalezena přihláška a zaplaceny poplatky (pro zajímavost: klecné za jednoho agapornise činilo 1,5 €, jednorázový administrační poplatek pak 5 €). Následně byla vydána obálka, ve které byly připraveny samolepící klecní štítky (s údaji o přihlášených agapornisech) spolu s dalšími informacemi k výstavě. Poctivé a správné vyplnění přihlášky je tedy základ a samozřejmost – pozdější opravy nejsou v takovém počtu ptáků možné a nezbývá než agapornise vyřazovat. Klecní štítky si každý nalepil na klece, dosypalo se krmení a přešlo k vlastnímu příjmu, kdy došlo k fyzickému předání bodovacích klecí s agapornisy. Pořadatelé, kterých bylo odhadem kolem 20, měli rozděleny regály ve výstavní části a přijaté agapornise neprodleně skládali na předem určené místo. Příjem byl hotov během několika minut, včetně vyvěšení české vlajky do společnosti dalších zemí. Odpoledne následoval přesun na hotel a ubytování. Po odpočinku jsme večer poprvé po několika letech vyrazili hledat centrum Aalstu, které jsme nikdy neviděli. V tu dobu z České republiky vyrážela druhá skupina chovatelů.

Druhý den probíhalo na BVA Masters bodování agapornisů, jehož se zhostili posuzovatelé z Belgie, Nizozemí, Německa, Francie a Itálie. Napříč chovatelskými organizacemi, dohromady 18 posuzovatelů. Využili jsme volný den návštěvou města zapsaného na seznamu UNESCO – Brugg. Krásné historické centrum, velkolepé kostely, propojení oblastí pomocí vodních kanálů ... Město mnohem krásnější než Brusel, město, které nás jako jedno z mála v Belgii dokázalo něčím oslovit. Odpoledne proběhla návštěva nedalekého přístavu a pobřeží Severního moře. Blížil se podvečer, v tu dobu jsme již byli zpět v Aalstu a pomalu se přes město vydali k místu konání výstavy, kde na nás již čekala druhá skupina českých chovatelů. Společně jsme čekali v rámci VIP recepce na oficiální zahájení výstavy. Zahájení výstavy bylo pojato jako setkání klubů a jejich členů, napříč Evropou.

 

 

 

 

 

 

 

 Další den, tj. v sobotu 13. 9. se výstava spolu s prodejní částí otevřely pro veřejnost. Čas jsme využili k návštěvě chovatelů v severní části Belgie. Bylo inspirující vidět chovatelská zařízení, průběh odchovu, složení potravy, i agapornise, z nichž část zrovna byla na „výletě“ v Aalstu. Večer se konalo další ze setkání vystavovatelů, tentokrát při grilování. Následovala neděle, poslední den našeho pobytu v Belgii, který jsme celý strávili na výstavě.

Čísla, která rámují ročník 2014, jsou rekordní. Vystaveno bylo přes 2 650 agapornisů v 7 druzích od 178 vystavovatelů. Výstavní prostory praskaly ve švech, nárůst oproti předešlému ročníku činil několik stovek agapornisů. V rámci vystavených agapornisů fischeri byl vidět návrat preferencí k přírodně vybarveným ptákům se žlutým přechodem na hrudi. Módní trend, kdy byly preferováni „fišeráci“ pouze s oranžovou barvou na hrudi je, zdá se, naštěstí pryč. Naopak oranžová na celé hrudi znamenala přitěžující okolnost. Též nás zaujal razantní nástup tyrkysové mutace jak u agapornisů fischeri tak agapornisů škraboškových. Poprvé jsme viděli tyto ptáky naživo, vystaveni byli hned v několika kombinacích (především s tmavým a fialovým faktorem). Pro zajímavost cena V violet D tyrkysového agapornise fischeri byla 1 650 €. Poprvé došlo k prezentaci opalinové mutace – první mutace vázané na pohlaví s výskytem u agapornisů s bílým okružím oka - opět u agapornisů fischeri. Dále se mezi druhy s bílým okružím oka rozšiřuje mutace dilute, v modré i zelené řadě, v různých kombinacích. Dříve byla tato mutace jen u agapornisů hnědohlavých, později se začala rozšiřovat u agapornisů růžohlavých a v současné době došlo k nástupu u agapornisů fischeri i škraboškových. Agapornisové růžohrdlí byli prakticky všichni výstavního typu. Výjimku tvořilo jen několik ptáků, kteří nesli vzácnou nebo málo rozšířenou mutaci/kombinaci (např. marbled nebo dilute).

 

 

 

 

 

 

 

 A jak dopadli ti dva vystavení agapornisové růžohrdlí? Jeden byl hodnocen jako „uspokojivý“, druhý „velmi dobrý“, což v takové konkurenci byl výsledek, který jsme neočekávali. Výstava se blížila ke svému konci a od 16:00 nastal výdej agapornisů. Systém byl opět jednoznačný – agapornisové se vydávali v pořadí dle zemí, jejichž chovatelé mají nejdelší cestu zpět. Byli jsme na 4. místě hned za Itálií. Čekali jsme asi jen 30 minut, rozloučili se a mohli vyrazit zpět do vlasti. Cestou jsme v hlavách přemítali o nabitých dojmech a zážitcích. Pozitivní zprávou bylo i dobré hodnocení vystavených agapornisů. Do svých domovů jsme dorazili v pondělí v brzkých ranních hodinách. 

Za několik dní jsem dostal „tip“, na přečtení diskuzních příspěvků v anonymní internetové diskuzi, kde se rozběhla debata na téma „jak v ČR a SR nejsou chováni agapornisové růžohrdlí výstavního typu“. Po přečtení příspěvků jsem seděl u monitoru a usmíval se - s vědomím toho, že realita je jiná. Škoda jen, že zadavatel, který má tyto agapornise ze stejné linie, jež byla vystavena v Belgii, neustále hledá nějaké konspirace.
Finanční náročnost účasti na takové výstavě není zanedbatelná. Ubytování v hotelu (min. 3 noci), občerstvení, různé vstupy, náklady na cestu ... Na druhou stranu, pokud chovatel stojí opravdu o mezinárodní srovnání, není lepší výstavy. Ani na oficiálním světovém šampionátu zdaleka není tolik vystavených agapornisů, natož na výstavách v ČR, které se jako „mezinárodní“ prezentují. Na BVA Masters probíhá výměna agapornisů mezi chovateli napříč Evropou. V jednotlivých zemích pak mají kluby své vlastní výstavy, aby měli srovnání mezi sebou a společně se i díky přísunu „nové krve“ ze zahraničí pokoušeli posouvat dopředu. Srovnání v rámci regionu/státu je důležité, jelikož jezdit po výstavách v zahraničí je finančně i časově náročné. V každé zemi je nějaká základna chovatelů, to je základ, spolupracovat navzájem. Příliv zkušeností ze zahraničí je pro naše členy možnost, jak chovy v rámci klubu posilovat. Náš klub každoročně pořádá Celostátní výstavu agapornisů v Újezdě u Brna. Počty ptáků jsou relativně stejné, mírně stoupající (kolem 150 ks), ale důležité je, že jejich kvalita jde v průměru nahoru. Letos se uskuteční 2. – 3. 10.

 

 

 

 

 

 

 

 Říká se, že nejlepší věci přichází naráz, nečekaně, neplánovaně. Účast na BVA Masters 2014 byla rozhodnuta v poslední chvíli, několik dní strávených nejen na výstavě, ale i v chovech chovatelů, nás posunuli zase o něco dále. Klub bude čerpat ze získaných poznatků a využívat je např. při pořádání klubové výstavy tak, aby bylo vše co nejvíce bezproblémové, vstřícné. Chovatelé, kteří výstavu navštívili, zase viděli směry, kterými se ubírá chov v Evropě. V neposlední řadě si dovezli i agapornise pro posílení svých chovů. Nemá smysl si nalhávat, jak jsme ve vystavování agapornisů konkurenceschopní v porovnání se zahraničím. Propast je stále velká, ale krůček po krůčku se i za pomocí navázaných kontaktů můžeme pomalu přibližovat.

Závěrem článku mi dovolte jménem Českého klubu chovatelů agapornisů poděkovat M. Blažkovi za historicky první vystavení agapornisů na této významné výstavě. Vystavení agapornisové ostudu rozhodně neudělali, ba naopak. Tato průkopnická účast je důkazem, že i čeští chovatelé mají předpoklady k tomu, aby obstáli ve srovnání s velkou konkurencí.

Petr Vopálka

článek vyšel ve zkrácené podobě v časopise Papoušci (č.1/2015)

 

Fotogalerie z výstavy: