Pořádání bodovaných výstav a jak dál v posuzovatelství v ČR
Pořádání výstavy, i když třeba malé, není jednoduchá věc a ten kdo si jednou zkusil, mi dá za pravdu. Je to jistě každého věc jestli chce nebo nechce vystavovat výsledky své práce. Toto bohužel neplatí jen o ptácích, ale i o dalších lidských činnostech napříč všemi obory a zájmovou činností. Jak jinak si můžu porovnat, jak pracuji, když se nemůžu porovnat s někým jiným. Kritika vystavování hovoří bohužel jen o tom, že se nemám čím chlubit...
Přípravy další výstavy vlastně začínají již po skončení té minulé a to tím, že je třeba zhodnotit pozitiva a negativa, která se v průběhu přípravy a pořádání vyskytly a zavčasu si z nich vyvodit pro sebe důsledky, které věci je potřeba udržet a zlepšit a kterých je potřeba se vyvarovat.
Dotknu se tedy v tomto odstavci v kostce tématu přípravy výstavy a co je potřeba udělat, aby se výstava mohla vůbec uskutečnit.
Co je potřeba domluvit a objednat před výstavou: Termín výstavy, výstavní prostory, dostatečný počet klecí, kokardy, hlavní ceny výstavy, veterinární dozor, prostor v periodikách na propagaci, prezentace nebo přednášky, zajistit posuzovatele, zajistit občerstvení, zajistit případné sponzory, souhlas veřejné správy v místě příslušném ...
Jaké dokumenty je potřeba vytvořit před výstavou: Návrh katalogu (úvodní slovo, propagaci v katalogu, další listy do katalogu atd.), výstavní podmínky, výstavní třídy, diplomy, kolečka na kokardy, ostatní informační cedule, plakáty výstavy, propagační letáky, aktualizovat program katalogu …
Jaký materiál je potřeba pro výstavu: Počítače, tiskárny, kopírky, několik balíků kancelářského papíru, tonery, lepící pásky, rýsováčky, sešívačky, křídy, laminovačky, nůžky, prodlužovačky, propisky, popisky, projektor, promítací plátno, fotoklec, fotoaparáty …
Co je potřeba udělat před výstavou: Uklidit výstavní prostory, postavit výstavní regály, vyčistit výstavní klece, propagační panely, …
Co je potřeba udělat během výstavy - první den příjem: Veterinární přejímku, zařazení do skupin, ohodnocení, vypsání výsledků do katalogu, tisk klecních štítků, polepení klecí, tisk diplomů, osazení kokard, tisk katalogů …
Co je potřeba udělat během výstavy - otevřeno pro veřejnost: Zajistit pořadatelskou službu, přednášky – prezentace, zajistit péči o ptáky (voda, krmení), předání cen, …
Co je potřeba udělat po výstavě: Uklidit a vyčistit klece, rozebrat výstavní regály, vyřídit platby za nájem a občerstvení, rozeslat poděkování a informace o výstavě.
To je jen v kostce pro představu… Jsou to stovky a u větších výstav tisíce hodin, které musí někdo odpracovat bez nároku na finanční odměnu. Těmto lidem je odměnou jen to, že výstavu někdo pochválí, že se mu líbila, říká se tomu „Stavovská čest“, nic víc nic míň. Je to prostě moje zábava, můj koníček.
Posuzování – „kámen úrazu bodovaných výstav???“
Hodnocení vystaveného, ať je hodnoceno cokoliv, je bohužel subjektivní záležitostí a dílem okamžiku a vždy tomu tak bude. Nehrajeme bohužel na góly, metry nebo parametry neměříme časem, ale vlastnostem přidělujeme body, nějaké slovní nebo číselné hodnocení.
Jako je člověk jedinečný a nikdy nenajdeme dva zcela totožné, tak je nenajdeme ani mezi zvířaty. Jednoduše řečeno – každému se líbí něco jiného a málo kdy se stoprocentně shodnou. Tuto skutečnost můžeme částečně eliminovat, když k posouzení pozveme komisi o více členech a uděláme si průměr, ale i tak nejsme schopni být stoprocentně objektivní. Další zmírnění těchto problémů nám částečně řeší standardy (popis toho, jakých vlastností by měl vystavovaný exponát dosahovat a jak ho ocenit).
Jednoduše řečeno, musím se prostě smířit s tím, že jednou vyhraji a jednou prohraji, ale když se bude u mého jména v čase objevovat více výher, vím, že jdu správným směrem, jen se nesmím nechat odradit prvním neúspěchem a vše hned zabalit. Musím si vzít ponaučení z chyb, které mi byly popsány, vzít si příklad z lepších a pracovat dál.
Posuzovatelé v České republice
Posuzovatelů je v České republice „jako šafránu“. U nás je jediná organizace Svaz posuzovatelů při Českém svazu chovatelů, která se zabývá vyškolováním budoucích posuzovatelů. Skutečností, která jde už proti tak nízkému počtu posuzovatelů, je vznik šíleného množství barevných mutací u všech druhů exotického ptactva, který dnes již člověk bez určité specializace nikdy nemůže obsáhnout. Odborná úroveň posuzovatelů tedy zákonitě klesá, protože jejich vzdělávání není nebo je na velmi nízké úrovni. Není se bohužel čemu divit, není to jejich vina. V dnešní době, kdy se vše měří penězi tomu ani jinak být nemůže.
Jediným východiskem z této neutěšené situace se mi jeví specializace na určité druhy ptactva a zajištění finančního zázemí posuzovatelů. Svaz může vyzvat specializované kluby, aby jim dodali posuzovatele nebo jim posuzovatele vyškolili zkušení chovatelé. Dnes již to nejde ani bez zahraničních kontaktů, kde by získali poznatky o novém mezinárodním názvosloví, genetice a nových mutacích.
Závěr
Nedávno skončila olympiáda a stejně jako je na tom náš sport, že nemá finance na výchovu nové generace špičkových sportovců, tak i my potřebujeme novou generaci mladých chovatelů a posuzovatelů. Bohužel nebude-li bodovaných výstav a porovnání, nebude i kvality a vše se posune do šedi průměru. Stále však věřím, že se najdou další mladí nadšenci, kteří potáhnou naše dílo dále, jako jsme ho táhli my a před námi naši otcové a dědové …
Těším se tedy na setkání na výstavách nejen bodovaných v roce 2018!