BVA Masters 2023
Další rok, další neoficiální mistrovství světa pro agapornisy, známé jako BVA Masters, je za námi. Tato prestižní událost představuje největší výstavu agapornisů v Evropě a každý rok přitahuje chovatele a vystavovatele z celého světa.
Místo konání výstavy bylo stejné jako v minulých letech, asi 30 kilometrů od Bruselu ve městě Aalst. Pro mnoho účastníků známý cíl, pro některé, včetně mě, to bylo poprvé, co jsem se BVA zúčastnil, prozatím jako pozorovatel. Samozřejmě, s tím přišla lehká nervozita ohledně cesty, ale také velká očekávání.
Letos se na výstavě sešly čtyři posádky, tři z České republiky a jedna ze Slovenska:
- posádka: Petr Vopálka, Gabriel Bartalos, Antonín Pařízek
- posádka: Petr Kunčar, Petr Kotásek, Josef Markytán
- posádka: Marek Blažek, Miloslav Blažek
- posádka ze Slovenska: Michal Hurta, Rudolf Hlaváč, Pavol Rusnák a Ján Brežný
Cesta k výstavě byla náročná, ale plná dobrodružství. Vyjeli jsme ve středu 6. září z jihu Moravy brzy ráno (okolo půl třetí) a po cestě udělali zastávku u chovatele v Německu, který nám ochotně představil svůj chov a prodal pár nových posil do chovu. Po dlouhé cestě, která zahrnovala hustý provoz kolem měst jako Frankfurt nad Mohanem, Kolín nad Rýnem a Brusel, jsme dorazili na místo dějiště po 1300 kilometrech kolem 19. hodiny večer.
Moji zkušenější kolegové již věděli, co a jak na výstavě funguje, a tak jsme rychle zamířili na příjem. Pro mě to byl na začátku velký chaos, ale kluci mi byli oporou a mohli se zasmát nad mým, ne zrovna málo skrývaným, zmatením.Po úspěšném příjmu a předání agapornisů do výstavy jsme se ubytovali a připravili se na další dny plné dobrodružství.
Ve čtvrtek 7. září jsme si udělali výlet do Francie, konkrétně k Severnímu moři do přístavu Dunkerque, kde jsme poznávali krásy a chutě města. Pátek 8. září byl věnován návštěvě chovatele v Belgii, kde jsme opět získali několik nových posil. Večer jsme se přesunuli zpět na výstavu, kde jsme si mohli prohlédnout výstavní část a porovnávat chovy ze zahraničí. Viděli jsme také nádherně vystavené agapornisy, zahrnující 7 různých druhů v různých mutacích – mutacích - A. roseicollis (a. růžohrdlý), A. fischeri (a. fišeri), A. nigrigenis (a. hnědohlavý), A. personatus (a. škaraboškový), A. lilianae (a. růžohlavý), A. taranta (a. etiopský), A. canus (a. šedohlavý).
V sobotu 9. září jsme se opět vydali na výlet, tentokrát kousek od Aalstu do města Hooglede, kde jsme se podívali na nádhernou výzdobu města. Večer jsme se vrátili zpět na výstavu, kde nás čekala večeře ve formě rautu. Měli jsme příležitost popovídat si se zahraničními chovateli o nových poznatcích v chovu a nových mutacích, což bylo pro nás obrovským zdrojem inspirace. A pak nastal poslední den výstavy, neděle 10. září. Ráno jsme se sbalili v hotelu a kolem půl desáté dopoledne jsme dorazili na výstavu, kde jsme očekávali vyhlášení vítězů a předání cen nejlepším chovatelům. Za náš klub vystavovali čtyři chovatelé: Marek Blažek, Petr Kunčar, Gabriel Bartalos a Petr Vopálka. Nejenže se jim podařilo získat nádherné ceny a Petr Vopálka byl zvolen nejlepším chovatelem za Českou republiku.Připomnělo se tak, že s Českou republikou se musí počítat i do budoucna.
Po předání cen, úspěšném vyzvednutí agapornisů z výstavní části a rozloučení jak s pořadateli, tak chovateli, jsme se mohli vydat na zpáteční cestu domů. Z Aalstu jsme vyrazili okolo 17.30, noční cesta byla klidnější a rychlejší, proto jsme první vykládku uskutečnili již před 4 hodinou ranní. Svou cestu jsem zakončil v 6 ráno, plný dojmů, ovšem natěšený na vytoužený spánek. Celý zážitek z Belgie byl neuvěřitelný a nepopsatelný. Byla to příležitost porovnat chovy z České republiky s těmi nejlepšími v Evropě a zjistit, kam se posouvají trendy v chovatelství. Určitě doporučuji všem chovatelům, kteří plánují cestu příští rok do Belgie, aby ji neváhali podniknout. A kdo ví, možná se příští rok vrátím na tuto výstavu již jako vystavovatel a budu moci sdílet své agapornisy s celým světem. Jedno je jisté, tato cesta zanechala v mém srdci nezapomenutelný otisk.