ZOO Antverpy aneb zájezd na BVA Masters 2011
V září předešlého roku jsme poprvé z Českého klubu chovatelů agapornisů pořádali zájezd do Belgie na jednu z největších výstav agapornisů na světě – BVA Masters. Kde jinde je možnost vidět kvalitní agapornise v desítkách barevných mutacích a kombinacích.
Rok uplynul jako voda a blížil se další ročník této mezinárodní výstavy. I letos jsme se domluvili a společně zamířili směr Belgie. Byl čtvrtek 11.9 a večer jsme se z Brna vydávali na cestu dlouhou přibližně 1 200 km. Po trase se k nám přidali další účastníci a již následoval dlouhý noční přejezd přes Německo. Našim prvotním cílem však nebylo město Aalst, které je dějištěm výstavy, ale přibližně 40 km vzdálené Antverpy a světoznámá ZOO. A tak páteční ráno (11.9.) jsme již (v kolonách) stáli před branami Antverp.
ZOO Antverpy byla založena 21.7. 1843 a v té době se nacházela za branami Antverp. Jak čas postupoval a město rostlo, tak z původního umístění „za městem“ se stalo centrum Antverp. Dnes je na tom samém místě, ale v samém srdci města, hned vedle centrálního vlakového nádraží. Jedná se o jednu z nejstarších zoologických zahrad na světě a chovají zde kolem 5 000 zvířat. Když jsme dorazili na místo, na první pohled nikdo z nás nepoznal, kde se ZOO nachází, přitom celou dobu jsme ji měli po své straně. Od zástavby ji odděluje vysoká zeď, kde jsou občas rozmístěny průhledy do vegetace. Často se uvádí, že místní zoologická zahrada je oázou klidu uprostřed tepajícího města a toto přirovnání ji nejlépe vystihuje. Po zaplacení vstupného (21 € / dospělý) jsme vstoupili do úvodní části. Nutno podotknout, že první dojmy po vstupu byly ve smyslu „to je nějaký park, že?“. Parková úprava dokonalá a než samotné výběhy a zvířata nás zaujala úprava prostředí, travnaté plochy střídající se s různými výsadbami dřevin a trvalek. To vše bylo jakoby pouze doplněno několika výběhy se zvířaty … Jakmile jsme však postoupili hlouběji do zahrady, tak jsme přešli do části, kde se střídaly pavilony, venkovní výběhy, voliéry … Pocit procházky v parku byl pryč a před námi tak bylo několik hodin na projití zahrady. Nezbývalo však mnoho času a tak jsme po několika hodinách opouštěli Antverpy a vydali se do cíle naší cesty.
Do Aalstu jsme dorazili odpoledne a ubytovali se v jednom z místních hotelů. Toto město leží přibližně 25 km severozápadně od Bruselu na řece Dender a první záznamy o Aalstu, které má přibližně 80 000 obyvatel, sahají do 9. století. Město těží ze své blízkosti hlavního města EU a můžeme jej nazvat jakýmsi jeho satelitem.
Po odpočinku jsme se chystali na večerní oficiální otevření výstavy. Začátek byl kolem 20. hodiny a v tu dobu se mikrofonu chopil Dirk Van den Abeele, aby přivítal všechny vystavovatele, chovatele, zástupce klubů z různých částí Evropy, následně vyhlásil celkové výsledky a oficiálně otevřel výstavu. V tu chvíli už bylo jasné, že výstava dosáhla rekordu v počtu vystavených agapornisů – počet se zastavil na 2 154 agapornisech!!! Dveře přilehlého sálu se otevřely a zároveň byla otevřena i prodejní část, která se nacházela ve vedlejší budově. Jelikož jsme měli v plánu zůstat na výstavě převážnou část následujícího dne, abychom získali další kontakty a zkonzultovali aktuální otázky přímo s Dirkem Van den Abeelem, tak naše kroky směřovaly nejdříve do prodejní části.
V prodejní části vládla jiná kultura prodeje, než na kterou jsme v mnohých případech zvyklí z domácí burzovní scény. Agapornisové byli po jednom umístěni v čistých bodovacích klecích, případně po dvou (pár). Všechny klece byly označeny štítky, na kterých byly kromě ceny i další užitečné informace, jako je přesné určení mutace (mezinárodní názvosloví je samozřejmostí), jméno chovatele, případně i pohlaví a štěpitelnost. Tyto informace tak dali všem chovatelům možnost udělat si přehled o nabízených agapornisech bez ohledu na to, aby byla nutná přítomnost majitele ptáků. Všechny informace byly též zaneseny v počítači, který tiskl listy o prodeji a tak kromě vybraného agapornise si chovatel odnášel i základní informace o něm na platebním listu. Toto zajisté mnoho přítomných ocenilo, poněvadž se dalo vše bezproblémů dohledat … Vraťme se však k agapornisům, kteří zde byli nabízeni. Objektivně zhodnotit prodejní část jako celek je nemožné. Jediné co lze říct je to, že souhrnná kvalita agapornisů byla minimálně o řád nižší, než ve výstavní části (což je logické), avšak vyšší, než je průměr v českých chovech. Z tohoto pohledu bylo tedy z čeho vybírat a mnozí si přišly na své. Z jednotlivých druhů agapornisů byl velmi dobrý výběr především u agapornisů růžohrdlých, včetně tzv. „výstavních typů“ (chcete-li show type nebo long feathered). Vybrat si u agapornisů škraboškových též nebyl problém, ale velkým problémem se ukázal nedostatek samic. Většina nabízených agapornisů tohoto druhu byli samci a odpovídající protějšky nebyli k sehnání. Ostatně tento problém byl i u dalších druhů nabízených agapornisů. I u agapornisů fischeri bylo z čeho vybírat, i když rozdíl v kvalitě nebyl tak velký, jako např. u zmíněných agapornisů růžohrdlých. Nabízeni byli též agapornisové hnědohlaví, bohužel u tohoto druhu byl problém nejen v nedostatku samic a menšího počtu kusů, ale hlavně v uvedených údajných štěpitelnostech či kombinacích méně rozšířených mutací, což šroubovalo jejich cenu vysoko nahoru. Dali se pořídit i agapornisové etiopští, růžohlaví (včetně mutací) nebo šedohlaví. Cena jednotlivých agapornisů byla velmi variabilní. Odvíjela se nejen od „výstavní přirážky“, ale též od stáří, mutace, kombinace mutací a dalších parametrů. Můžeme však konstatovat, že bylo z čeho vybírat.
Po důkladné prohlídce prodejní části, kde někteří strávili více času, jak na výstavě samotné, jsme též shlédli již zmiňovanou výstavní část, ve které bylo přes dva tisíce agapornisů. Sál, kde se výstava konala, byl v rámci možností dostatečně osvětlen, aby nevznikala žádná temná místa a ta nezkreslovala vybarvení jednotlivých papoušků. Vystaveni byli agapornisové v takové kvalitě, na kterou je radost se dívat. Velké spektrum mutací a různých kombinací, vše logicky seskládáno podle výstavních skupin a tak bylo pro všechny návštěvníky dobré srovnání na první pohled podobných mutací a kombinací.
Výstava byla rozvržena do několika tříd (A, B, C, K, N a S). Bohužel nikde nebyla specifikována pravidla pro roztřídění agapornisů, a tak se je můžeme pouze domnívat. Vystavováni byli jak jednotlivci, tak i kolekce (čtyř ptáků stejné barvy a kresby), nebo pro naše výstavy nezvyklé série např. modré řady (blauwreeks), pastelových ve všech barvách, a podobně. Posuzování agapornisů proběhlo udělením predikátů Excellent (výborný - odpovídající 92 bodům a více), Very good (velmi dobrý 90-91 body), Good (dobrý - agapornisové s nějakým dočasným nedostatkem). Další predikáty (Sufficient, Moderate, Insufficient) byly udělovány agapornisům, u kterých bylo více nedostatků (avšak vyhovujícím), dále potencionálně vhodným do chovů, avšak nevhodným na výstavu a nakonec agapornisům, kteří vykazují známky křížení s dalším druhem agapornisů
Posouzení provedlo 15 posuzovatelů, z toho 9 belgičanů. Posuzovatelé byli z různých organizací i zemí, např. z Německa (AZ) pan Uwe Wächter, z Itálie (FOI) pan Gianni Davito, z Brazílie pan Koos Hammer a další. Katalog výstavy v úvodu obsahuje adresář 114 vystavovatelů, za ním pak následuje souhrnný přehled všech oceněných agapornisů. Poté je každému vystavovateli věnována vlastní část, ve které jsou uvedeny pohromadě výsledky všech agapornisů, které vystavil. Tato část je tedy nejobsáhlejší a zabírá několik desítek stran. Ke konci katalogu je pak uveden seznam mutací a u každé jsou vypsány jména vystavovatelů, kteří je chovají. Katalog není z hlediska přehledu výsledků moc přehledný, kromě souhrnného přehledu v úvodních listech je poměrně těžké dohledávat a porovnávat výsledky např. v rámci mutací napříč vystavovateli. Rovněž postrádá čísla vystavovaných ptáků a jejich rok narození.
Největší zastoupení měli agapornisové růžohrdlí, ale vítězi celé výstavy se stali přírodně zbarvený agapornis růžohlavý a agapornis růžohrdlý v mutaci oranžovolící zelený. Není prostoru vypisovat všechny mutace a kombinace, které nás zaujali. Pokud bychom srovnávali ročník 2011 s ročníkem předchozím, tak se zdá, že se objevilo více agapornisů růžohrdlých v mutaci *modrá* a jejich kombinací. Velmi efektivní bylo zastoupení zmíněného druhu v kombinaci *modrý*opalín. Také oranžovolící mutace se více rozšířily. Podobný trend lze vypozorovat i u agapornisů fischeri, kde v modré řadě oproti předchozímu ročníku bylo též zastoupeno více těchto agapornisů. Zde je nutno podotknout vystavení velmi zajímavých mutací. Poprvé jsme u tohoto druhu měli možnost spatřit mutaci dilute. Tato velmi pěkná mutace, která způsobuje přibližně 80 % zesvětlení eumelaninu, se původně objevila u agapornise hnědohlavého a nyní je pomocí transmutací přenášena na agapornise fischeri. V současné době je nutné jí u tohoto druhu ustálit a rozšířit. Dále byla vystavena v tzv. „studijní třídě“ nejnovější mutace, která se nedávno objevila u agapornise fischeri a dostala název faded. Zmíněná mutace způsobuje přibližně 50% redukci eumelaninu opeření a těla, článek o ní jsme přinesli na klubovém webu. V současné době je již jak v zelené, tak v modré řadě. Zesvětlující mutace však mohou být a s velkou pravděpodobností i budou do budoucna problémem, jelikož jakmile je někdo začne kombinovat mezi sebou, tak vznikne mnoho nedefinovatelných kombinací, které nepůjde popsat a pro výstavní účely budou nevhodné. Ostatně toto můžeme vidět i u dosud známých (a běžných) zesvětlujících mutací, jako je pastel, ino, edged (lemovaný). Z agapornisů etiopských byly kromě přírodně zbarvených ptáků vystaveny i kombinace s tmavým faktorem (D zelený, DD zelený). Zajímavé bylo též shlédnutí různých mutací u agapornisů růžohlavých. U tohoto druhu u nás vídáme v drtivé většině přírodně zbarvené ptáky, mutací je k vidění pomálu a často se ještě jedná o křížence s agapornisem fischeri. Na výstavě byla možnost vidět liliany s typickou postavou a v různých mutacích – např. dominantní straky zelené, dilute zelené, a další.
Rozhodně bylo na co se dívat a co porovnávat. V této souvislosti si všichni opět uvědomovali, jak daleko v šlechtění jsou zahraniční chovatelé tohoto rodu papoušků. Je jen na nás, na chovatelích, abychom se systematickou a cílenou prací jim přiblížili. Výstavu jsme několikrát obešli a shlédli. Možnost vidět u nás málo rozšířené mutace se nenaskytne každý den a tak jsme vše důkladně zdokumentovali. Během výstavy jsme si též sedli s Dirkem Van den Abeelem a probrali problematiku překladů mezinárodních standardů do češtiny, v rámci čehož nás ujistil v cestě prosazování mezinárodního názvosloví v takové formě, jakou jsme měli možnost shlédnout i na výstavě. Jinými slovy „polopřeklad“. Mezinárodní názvy jsou uváděny v angličtině a následně dochází k implementaci do místních (národních) jazyků. Toto platí především pro běžně rozšířené mutace. U novějších mutací se však doporučuje používat pouze anglický název (faded, edged, dilute, apod.).
Bylo pozdní sobotní odpoledne a tak jsme po nezbytných nákupech zásob pomalu vyráželi na cestu zpátky do vlasti. Do našich domovů jsme se vrátili v nedělních ranních hodinách. Pocity z celé cesty jsou trochu rozporuplné. Po záplavě velmi kvalitních agapornisů, kterou bylo možno shlédnout, se vrátíte do reality burzovních prodejů. Cesta, na kterou jsme se v našich chovech dali, je sice dlouhá, ale věříme, že díky spolupráci se zahraničními chovateli se nám podaří posouvat stále dopředu.
článek vyšel v časopise Fauna (č.24/2011)